Pohádky pro Amálku
Vítej ve světě pohádek, které jednou budou pro moje děti. Hlavní hrdinkou je Amálka – maličká princezna s velkým srdcem, která voní jako jasmín a nebojí se vůbec ničeho.
Ahoj!
Jmenuju se Petr a tohle jsou Pohádky pro Amálku. Píšu je, nahrávám ve studiu, doplňuju obrázky… a hlavně je tvořím s tím, že je jednou budu číst a pouštět svým dětem.
Vlastně si tím plním takový tichý sen. Chtěl jsem vytvořit něco, co má smysl. Co děti pobaví, ale zároveň je ukolébá, pohladí a zůstane s nimi i později.
Nejsou to klasické pohádky o princích a dracích. Jsou to příběhy plné fantazie, jemného humoru, a hlavně velkého srdce. Hlavní hrdinka, princezna Amálka, je malá jako špunt – ale odvahy má víc než celý rytířský sbor dohromady. A voní jako jasmín, to jen tak mezi námi.
Díky, že jste tady. Doufám, že se vám tenhle svět bude líbit. A pokud u něj usnete — tak je to v pohádkách vlastně ten nejlepší možný výsledek.
Petr
Díl 1 – Obr Broum
V prvním dobrodružství poznáváme princeznu Amálku, drobnou jako čajový šálek, ale statečnou jako celá armáda rytířů. Když do jejího království vtrhne líný obr Broum, je to právě Amálka, kdo mu ukáže, že síla se neměří velikostí.
Díl 2 – Ztratil se vítr
Vítr zmizel. Pampelišky netančí, draci nelétají a bubliny padají jako kamínky. Amálka se vydává do Hvízdající rokle, kde objeví skřítka Nefouka a truhlu hádanek. Dokáže vrátit světu vítr… a s ním i radost?
Díl 3 - Slova zmizela
V království Levandulie zmizí slova. Nikdo nemluví, knihy zbělely, i kuchařka Rozálie mlčí.
Amálka se vydává za obrem Broumem, který ji mlčky navede ke zvláštnímu Mžourovi — bytosti, která slyší i to, co není vysloveno.
A právě u Zpívající řeky Amálka pochopí, že některá slova se vrací… jen když je opravdu prožijeme.
Princezna Amálka
Povolání: Princezna na špuntí velikosti a hrdinka na plný úvazek
Bydliště: Zámek Amálky, království Levandulie
Zvláštní znamení: Jemné hnědé vlasy, oči jako jarní louka a vůně jasmínu
Nejoblíbenější věta: "Jsem malá… ale mám velké srdce."
Amálka je maličká princezna, která by se bez problému vešla do čajového šálku. Ale nikdy ji nepodceňuj. I když je drobná, její odvaha, laskavost a vynalézavost jsou obrovské.
Nečeká, až ji někdo zachrání — spíš zachraňuje ostatní. Poradí si s obrem, uklidní rozfoukaný vítr nebo rozesměje bručouna. Její srdce voní jako jasmín v plném květu a kam vstoupí, tam rozkvete klid, radost… a občas i lekníny.
Když zrovna není na výpravě, najdete ji, jak zpívá bublinkám u jezírka nebo si povídá s housenkou Julinkou (která sice spí 99 % času, ale Amálka jí to nevyčítá).
Housenka Julinka
Povolání: Mazlíček, společník, spáč a občasný objevitel
Bydliště: Kde je list, tam je domov
Zvláštní znamení: Jemné růžové tvářičky, klidný úsměv a schopnost spát za chůze
Nejoblíbenější věta: "Zzzzz…"
Julinka je malá zelená housenka s dobrým srdcem a ještě lepším apetitem. Ačkoli je s Amálkou skoro pořád, většinu času spí — nebo přemýšlí, jestli by si neměla dát šlofíka. Přesto ji Amálka bere na každé dobrodružství, protože i mazlíček, který toho moc nenamluví, může být důležitý. Třeba jako polštář, nebo jako někdo, komu můžete šeptat tajemství, která nesmí nikdo jiný slyšet.
Julinka sice není úplně hlavní hrdinka, ale bez ní by to prostě nebylo ono. A někdy i tiché spolucestování je největší forma přátelství.
Obr Broum
Povolání: Bývalý strašák království, současný odborník na svačiny a odpočinek
Bydliště: U Jezírka snů
Zvláštní znamení: Plášť z listí, velký nos, ještě větší chuť k jídlu
Nejoblíbenější věta: "Jestli to není o jídle, tak mě to moc nezajímá."
Obr Broum byl dřív postrachem Levandulie. Ne proto, že by byl zlý — ale protože byl líný, bručivý a všechno mu bylo moc daleko. Když dorazil do království, chtěl si jen lehnout doprostřed cesty a spát. Jenže to bylo zrovna hlavní naměstí
Naštěstí potkal princeznu Amálku, která ho přechytračila… a místo bitvy mu nabídla sendvič a polštář a místo u Jezírka snů.Od té doby Broum pochopil, že klid je lepší než kravál, a že někdy i velcí obři potřebují jen trochu pochopení — a hodně svačin.
Skřítek Nefouk
Povolání: Strážce větru na odpočinku
Bydliště: Podivná budka v Hvízdající rokli
Zvláštní znamení: Spirálovité vousy, kulaté brýle a sbírka velmi starých zápisníků
Nejoblíbenější věta: "Vítr? Ten si schovám. Dneska mi foukal do čaje."
Skřítek Nefouk býval kdysi nejrychlejší jezdec na větrné vlně v celé Levandulii. Ale časy se mění – a vítr, jak sám říká, je hlučný, neposedný a nerespektuje odpolední klid.
Tak se rozhodl, že ho… prostě schová. Do Truhly Zapomenutých Dechů, zamkne na hádanky a půjde si číst.
Je trošku bručoun, trošku popleta, ale má srdce jako list podzimního čaje – jemné, voňavé a když se rozvine, umí být velmi moudré.
Jeho nejlepší přítel je pírko od sokola. Ačkoliv to pírko nikdy nemluví, Nefouk tvrdí, že s ním hraje šachy.
Kulihrádek Mžoura
Povolání: Sběratel tónů a strážce beze slov
Bydliště: Chaloupka spletená z houslových strun v Kopcích Písničkové ozvěny
Zvláštní znamení: Vousy zatočené jako notičky a klobouk s pavučinkou a peříčkem
Nejoblíbenější věta: (Nevyslovená, ale prý zní takto:) "Ticho ti někdy řekne víc než věta."
Mžoura nemluví. Nikdy. A přesto vám dokáže vysvětlit věci, které byste vlastními slovy nikdy nepochopili.
Nepíše na papír, ale do vzduchu. Neposílá dopisy, ale vlny citu. A jeho přehrávač paměti umí oživit vzpomínky, které jste už zapomněli – pokud jste je ale tenkrát opravdu cítili.
Nevede. Nenutí. Jen naznačuje.
A pokud se na vás jednou podívá a přikývne, věřte, že jste právě řekli všechno správně.